Richard Bruns

Odmala měl rád atmosféru závodů a poprvé řídil automobil již v osmi letech. V patnácti letech navštívil školu pro závodníky a s jeho snem mu pomáhal otec. Ten mu koupil jeho první automobil - Talbot Sunbeam, se kterým se Richard učil závodit. V osmnácti se přihlásil do prvních místních závodů. Svými úspěchy zaujal Davida Williamse, který se později stal jeho přítelem.

V roce 1990 se objevil na startu britského šampionátu s vozem Peugeot 205 GTI. Po domluvě s importérem Peugeot je domluven i start na RAC rallye 1990 s vozem Peugeot 309 GTI, kde končí na 28. místě a třetí ve své kategorii. O rok později opět startuje v domácím šampionátu a RAC rallye 1991, kde končí se stejným vozem šestnáctý a svou kategorii vyhrává. Jeho novým a stálým spolujezdcem se stáva Robert Reid. Od roku 1993 se dostává do týmu Prodrive Subaru World Rally Team a soutěží s vozem Subaru Legacy RS. Stává se nejmladším britským šampionem. V následujících dvou letech startuje na několika soutěžích mistrovství světa a na RAC rallye 1995 končí třetí.

Od sezony 1996 startuje v týmu Mitsubishi s vozem Mitsubishi Carisma GT a absolvuje jen vybrané soutěže. Celkově končí sedmý. V mistrovství světa v rallye 1998 se stává týmovým jezdcem Mitsubishi Ralliart, kde jezdí jako týmový kolega Tommi Mäkkinen a vítězí na Safari rally 1998 a RAC rally 1998. Poté se opět vrací k Subaru. Vítězí na Acropolis rally 1999, Australská rally 1999 a RAC rally 1999 a třikrát dojíždí druhý a druhý končí i celkově. V Mistrovství světa v rally v roce 2000 vítězí na Safari rally, Portugalské rally, Argentinské rally a RAC rally a opět končí celkově druhý.

V roce 2001 vítězí na Rally Nový Zéland 2001 a dojíždí čtyřikrát druhý. Před posledním závodem je třetí za McRaem a Mäkinenem, ale rozdíl mezi nimi jsou dva body. Oba jeho konkurenti odstupují a on si třetím místem zajišťuje titul. V roce 2002 přešel k týmu Peugeot Sport, aby startoval s vozem Peugeot 206 WRC. V první sezoně dojel jen čtyřikrát na druhém místě a skončil celkově pátý. V roce 2003 dojel v prvních deseti závodech dvakrát druhý a pětkrát třetí a vedl šampionát. Po třech asfaltových soutěžích se ale propadl na čtvrté místo. Rozhodnout se mělo na Velšské rallye, ale do té Burns neodstartoval.